Osobní a profesní předsudky – povědomí a důsledky (čtení)

Hlavním cílem poskytovatelů péče o duševní zdraví je vytvoření vztahu s lidmi, kteří vyhledávají jejich odbornou pomoc, a takový vztah založený na důvěře a vzájemném respektu je pak podmínkou pro smysluplnou a efektivní podporu.

Lidé obracející se na psychosociální služby již mohli zažít stigmatizaci, diskriminaci a/nebo nepřijetí ze strany pracovišť nebo institucí v oblasti pomáhajících profesí, proto je opravdu důležité vytvářet pro LGBTQI+ klientelu bezpečný prostor a budovat s nimi vztah založený na respektu a porozumění.

Klientky a klienti vycítí, zda vůči nim má poskytovatel*ka péče předsudky, a to může vést k nepříjemným následkům, jako je např. přijetí předsudku jako pravdy, která může vést k těžké psychické újmě, nebo pocit zrady ze strany další potenciální možností podpory a následné vyhýbání se odborné podpoře i v případech, kdy by bylo žádoucí ji využít.

 

Přesudek a implicitní zaujatost

Předsudek je mínění, které není založeno na spolehlivém poznání, ale na pouhém předpokladu. Obvykle vychází ze stereotypů, zobecnění nebo zjednodušení zkušenosti.

Předsudky mohou být:

  • Potlačené (Vím, že mám předsudky vůči LGBTQI+ lidem, ale neukážu to, protože vím, že to není akceptováno.”)
  • Nebo racionalizované (Gayové jsou duševně nemocní a vím to, protože jsem to mnohokrát slyšel. To je prostě fakt.”)

Implicitní zaujatost je obtížné odhalit, protože si jí nejsme vědomi*y. Chceme-li o ní získat povědomí, pak je důležité:

  • Přijmout osobní a profesní povinnost zabývat se svou vlastní zaujatostí s cílem efektivně poskytovat kvalitní péči a podporu LGBTQI+ klientele, využívat k tomuto účel i intervize nebo supervize, pokud je možnost;
  • Mít odvahu si svou zaujatost zvědomovat, pak ji můžeme instinktivně popřít a pokusit se své přesvědčení změnit;
  • Snažit se porozumět životu LGBTQI+ osob v heteronormativním světě, uvědomovat si cis/heteronormativní postoje společnosti a jejich projevy, které pak můžeme zpochybnit, což nám pomůže učinit ze sebe silnější spojence.

Jakmile si zvědomíme své předsudky a zaujatost, můžeme se pokusit implementovat následující techniky k jejich transformaci:

  • Individuace, tj. proces zaměření specifické informace o člověku a vyhýbání se jeho kategorizaci na základě stereotypů kolem různých prvků jeho identity tím, že si klademe otázky jako např:

“Jak mohu poznat lépe a bez předpojatosti osobu, která u mě hledá pomoc?”

Vnímám toho člověka pouze jako trans/lesbu/gaye, aniž bych beru v úvahu i všechny ostatní aspekty jeho*její osobnosti, osobní historie, vývoje, zkušeností, vztahů?”

  • Přebírání perspektivy, tj. proces vžívání se do situace osoby hledající u nás podporu, pomáhat můžou otázky typu:

Kdybych byla lesba, jak bych se v tuto chvíli cítila v péči tohoto člověka? Čeho bych se obávala? Co by se mi mohlo honit hlavou?”

 

Důležité

Pokud ani poté, co si zvědomíte své předsudky vůči LGBTQI+ lidem a nedaří se vám s nimi pracovat ani za pomoci etických zásad a standardů péče, pak je vhodné LGBTQI+  klientelu odkazovat na kolegy*ině poskytující LGBTQI+- respektující péči.

Přesvědčení, že genderová, sexuální a vztahová rozmanitost je duševní porucha, nemoc způsobená traumatem nebo dysfunkčními rodinnými vztahy, nakažlivá nebo hřích při poskytování péče LGBTQI+ lidem za účelem jejich „léčby“ nejen že porušuje profesní a administrativní zásady, směrnice a standardy péče, ale především významně poškozuje duševní i fyzické zdraví člověka, jeho sociální postavení, osobní vztahy a celkovou kvalitu života.