Proces potvrzení genderu nebo také proces tranzice (už zastaralý, ale známější pojem):
Když se někdo identifikuje jako trans či genderově rozmanitá osoba, může mít zájem projít tímto procesem, během kterého nabývá fyzických charakteristik a vrůstá do sociální role, které korespondují s jeho či její genderovou identitou.
Proces potvrzení genderu/proces tranzice obsahuje následující tři hlavní složky:
Neexistuje žádný správný způsob tranzice a tranzice ve všech třech aspektech neznamená, že je někdo „skutečně trans“ nebo „lepší trans“.
Existuje mnoho variací v touhách a potřebách trans osob týkajících se tranzice. Mnoho zajímá sociální a úřední aspekt, ale třeba žádné nebo jen velmi málo lékařských operací. I když jsou fyzické změny nejviditelnější součástí procesu, pro mnoho trans lidí je nejdůležitější sociální aspekt a možnost žít v roli, která je jim vlastní.
Pokud jde o úřední tranzici, ta může být v různých zemích řešena různě.
Například 20 zemí v Evropě požaduje, aby trans osoby podstoupily sterilizaci, než bude genderová identita legislativně uznána.
V pěti zemích nejsou naopak pro tranzici stanovena žádná jasná pravidla (Kypr, Bulharsko, Lotyšsko, Litva, Lichtenštejnsko) a je třeba se obvykle za tímto účelem obrátit na soud, což lidem z těchto zemí ztěžuje přístup k možnosti žít v souladu se svou genderovou identitou.
Uznání genderové identity jde nad rámec administrativního aktu – je nezbytné, aby trans lidé mohli žít život důstojně a s respektem.
Mezi požadavky v rámci tranzice může také patřit diagnóza duševní poruchy, invazivní chirurgie, posuzování doby strávené v nové sociální roli (tzv. Real Life Test), souhlas komise s operacemi nebo rozvod či zrušení registrovaného partnerství.
Takové požadavky porušují lidskou důstojnost, fyzickou integritu, právo založit rodinu a právo nebýt vystaven ponižujícímu a nelidskému zacházení.
(https://tgeu.org/issues/legal-gender-recognition/)