Kulturní kompetence a kulturní pokora (čtení)

Inkluzivita není „doplňkem“ a vytváření inkluzivní praxe není jen o budování dovedností a metod, které lze jen doplnit k tomu ostatnímu, aby byly naše zavedené metody a postupy inkluzivnější a víc respektující. Předpokladem pro vytváření inkluzivnějšího přístupu je schopnost přehodnotit své základní předpoklady, přesvědčení, možné předsudky a stereotypy o LGBTQI+ osobách a integrace nových poznatků, postojů a hodnot do vlastní praxe při práci nejen s touto specifickou klientelou.

• Kulturní kompetence:

Tento koncept vznikl na základě sociální práce a ošetřovatelství. Kulturní kompetence je „soubor korespondujícícho chování, postojů a politik, které společně vytvářejí systém, který umožňuje efektivní práci v mezikulturních situacích“.

Jeho ústřední tezí je, že odborníci*ice v pomáhajících profesích by měli*y znát specifika skupin osob, se kterými přicházejí do styku.

Pokud je však tato kompetence aplikována bez reflexe, může vést k přílišnému zobecňování a rozlišování mezi „my“ a „oni“ nebo „běžné“ a „odlišné“.

• Kulturní pokora:

Tento koncept byl vyvinut Melanií Tervalon a Jann Murray-Garcií v roce 1998, aby se zabýval řešením nespravedlností v oblasti zdravotnictví.

Kulturní pokora přesahuje pojem kulturní kompetence a zahrnuje celoživotní se zaměření na sebereflexi, sebeuvědomění a vyvažování dynamiky moci.

Kulturní pokora vnímá jako odborníky a odbornice na vlastní témata klientky a klienty oproti poskytovatelům péče.

Pokud se používá bez rozmyslu, může při poskytování péče vést k přenášení veškeré zodpovědnosti z pečujících na klienty a klientky.