LGBTQI+ stárnutí

Sexualita seniorské populace, ať je jejich orientace jakákoli, se obvykle ze strany poskytovatelů sociálních služeb nebere v potaz, protože se má za to, že jsou asexuální. To je ale jenom mýtus, díky kterému je tato (důležitá) součást osobnosti člověka v seniorském věku ignorována.

Starší LGBTQI+ lidé jsou taky opatrnější a tolik se nepouští do coming outu, protože zažili doby, kdy rozmanitost v sexuální orientaci či genderové identitě nebyla příliš tolerována, či byla dokonce trestána. Jen minimum trans osob procházelo tranzici před rokem 2000. LGBTQI+ lidé navíc často čelí sociální izolaci, protože nemají děti, a mezi mladšími zejména gayi panuje kult mládí a krásy. Také jsou ve větší míře ohroženi chudobou.

Pro poskytovatele sociálních služeb jsou tedy LGBTQI+ seniorky a senioři v podstatě neviditelnou menšinou. Mnozí si myslí, že u starších lidí už je to jedno, že je to soukromá záležitost, kterou by si každý měl nechávat pro sebe, případně že LGBTQI+ jsou jen mladší lidé a mezi staršími se již nevyskytují.

Doporučení pro zařízení zdravotních a sociálních služeb pečujících o seniory:

• Vždy předpokládejte, že služby vašeho zařízení využívají také LGBTQI+ klienti*ky, i když se nemusí ke své sexuální orientaci otevřeně hlásit.
• Nepředpokládejte, že je možné LGBTQI+ klienty*ky identifkovat na základě jejich vzhledu nebo vnějších charakteristik. LGBTQI+ lidé netvoří homogenní skupinu. Řada z nich může mít za sebou zkušenosti, které neodpovídají tradiční představě o LGBTQI+ lidech (například mohli*y projít manželstvím, mít děti a vnoučata).
• Sexuální orientace a genderová identita jsou pouze dílčí aspekty osobnosti člověka a jeho biografie.
• O sexuální orientaci nebo genderové identitě klienta*ky hovořte vždy pouze v situaci, kdy je navozena důvěra a pocit soukromí. Důvěrná znalost klientely a jejich potřeb je základem péče orientovanéna jednotlivce – při rozhodování o charakteru poskytované péče je např. klíčové vědět, koho klient*ka považuje za rodinu a jakou roli v jeho*jejímživotě hrají její členové. Zároveň je potřeba mít napaměti, že LGBTQI+ lidé mohou mít s ohledem na potenciální předchozí zkušenosti s diskriminací většíobavy o těchto tématech otevřeně hovořit.

Nelze předpokládat, že přistupovat ke každému stejně bez ohledu na jeho*její sexuální orientaci či genderovou identitu umožní LGBTQI+ seniorům*kám cítit se bezpečněji. Tento přístup bohužel často sklouzává k tomu jednat s každým jako s automaticky heterosexuálním a vede k přehlížení specifických bariér, kterým LGBTQI+ senioři*rky mohou čelit.