Psychologie a psychoterapie je obor s velkou tradicí a mnoha hlubokými teoretickými základy, vychází z filozofie a dalších humanistických disciplín, které se začaly formovat již ve starověku. Otázky typu, co znamená zdravý a šťastný život nebo jaké jsou role lidí ve společnosti, vrtají hlavou lidem již od začátku věků. Na tyto otázky je v naší kultuře a výchově ukryto mnoho „odpovědí“ a existuje také mnoho domněnek a myšlenek, které se skrývají v literatuře a psychologických výzkumech.
Může být užitečné se v rámci oboru psychologie zamyslet se nad otázkami:
Co obnáší zdravý vývoj, zdravá sexualita, zdravé vztahy a zdravé mechanismy zvládání?
Těžištěm terapie je obvykle jednotlivec a často se tak během sezení neřeší sociální systémy a procesy. Pokud se toto neřeší, terapeutický vztah může skončit posílením zaujatosti a předsudků, které jsou hlavní příčinou internalizovaných fobií.
K porozumění potřebám duševního zdraví různých skupin je třeba porozumět kulturním a sociálním silám, které mají na tyto skupiny vliv. Je obtížné oddělit duševní potíže LGBTQI+ osob od sociálních, kulturních a politických systémů, ve kterých žijí.
Je tedy třeba si v praxi rozšiřovat naše myšlení za hranice intrapersonálních a mezilidských vztahů a také se naučit průběžně praktikovat sebereflektivní proces.
Překonávání heterosexismu a cisgenderismu
Heterosexismus je hodnotový systém, který upřednostňuje heterosexualitu a předpokládá, že jde o výchozí, nejvhodnější a jedinou morálně přijatelnou sexuální orientaci, přičemž všechny ostatní sexuální orientace označuje za nenormální, nežádoucí a nezdravé. Heterosexismus a cisgenderismus jsou represivní a mají negativní dopad na LGBTQI+ osoby.
Mnoho psychologických škol a tradic v sobě obsahuje heterosexistická přesvědčení a mnoho heterosexistických konceptů je považováno za ukazatele duševního zdraví a rozkvětu, například ženský a mužský genderový projev, dlouhodobé vztahy, manželství a touha mít dítě mohou být standardy zdravého fungování v mnoha terapeutických školách.
Heterosexismus se může objevit v terapeutické práci i neúmyslně a mohl by tak negativně ovlivnit terapeutický vztah a důvěru klienta*ky. Pracovat afirmativně znamená být si vědom*a svých předsudků, stereotypů a pracovat s nimi s cílem vytvořit bezpečné místo pro všechny klienty a klientky.
Uvědomovat si své předsudky a hodnotové systémy a jejich vliv na profesní kompetence je indikátorem profesionální integrity.
Očekává se také, že terapeut*ky bude schopen*na rozhodnout, zda bude na tomto tématu pracovat například na supervizi, nebo doporučí klienta*ku někomu jinému.
Biopsychosociální rámec: řešení příčin a efektivní myšlení
Tato část modulu zdůrazňuje důležitost biopsychosociálního modelu při poskytování účinné pomoci LGBTQI+ osobám.
Jedním z předsudků je nevyvážený pohled na to, co je považováno za „zdravé“ a „nezdravé“: „zdravá“ osobnost a fungování jsou považovány za výchozí a nevyhnutelně se vytvoří, pokud jsou okolnosti vývojového procesu průměrné nebo „normální“. „Nezdravá“ osobnost a fungování jsou však odchylkou od výchozího nastavení a jsou způsobeny různými faktory.
Ve skutečnosti je však jak adaptivní, tak maladaptivní fungování způsobeno mnoha vzájemně provázanými faktory; všechny druhy lidského fungování vycházejí ze složitých a prolínajících se biologických, psychologických a sociálních mechanismů.
Další předsudek či stereotyp je spojování traumatu se sexuální a genderovou identitou: různé prvky nekonformity a nepříznivé okolnosti v minulosti klientu*ek bývají mnohdy považovány za příčinu jejich nenormativní sexuality nebo genderu.
Ve skutečnosti může mít člověk obtížný vztah se svou otcovskou postavou, nebo dokonce může být obětí sexuálního napadení, a zároveň může mít nenormativní sexuální a genderové zkušenosti nebo identitu nezávislou na těchto zkušenostech.
I když se v některých výzkumech může najít korelace mezi nepříznivými zkušenostmi a nenormativními identitami, je třeba nezaměňovat korelaci a příčinnou souvislost.
Pomáhat někomu překonat nepříznivé zkušenosti neznamená, že jeho identita potřebuje nebo se dostane více do souladu s „normou“. Ačkoli trauma a problémy vyplývající ze stigmatizace nekonformních identit mohou mít určitý překryv (například trauma může zvýšit účinky stigmatizace LGBTQI+ osoby a naopak), tyto dvě věci představují různé soubory problémů. Vypořádat se s jedním může zmírnit bolest druhého, ale vyléčit trauma nemusí a nezmění něčí jádrovou identitu.