Než se budeme podrobněji zabývat rozvojem identity a dalšími relevantními informacemi, je dobré prohloubit si porozumění některým základním konceptům.
Identita je jedním z hlavních měřítek, pokud jde o odhad velikosti LGBTQI+ populací nebo při provádění výzkumu. Pak tu ale máme ještě další dva faktory: přitažlivost a chování.
Identita ale ve skutečnosti nezachycuje celou škálu:
Identita tedy není „zástupcem“ chování a přitažlivosti. Příklad:
Dvě lesby mohou sdílet stejnou identitu, ale mohou mít velmi odlišnou historii sexuálního chování a přitažlivosti k ženám, jedna z nich může mít dokonce i zkušenosti s muži. Také lidé, kteří se identifikují jako heterosexuální, mohou mít touhy a zkušenosti, které nejsou v souladu s heterosexistickými normami, ale přesto se identifikují jako heterosexuální.
Přestože se mnoho lidí z různých důvodů neztotožňuje s LGBTQI+ identitou, musíme říct, že identitu nelze a není nutné lidem vnucovat.
Člověk může žít šťastný a zdravý život, i když jeho zvolené označení identity nemusí vystihovat celou škálu jeho zkušeností, chování nebo myšlenek.
Dalším důležitým aspektem je fluidita. Sexualita a gender se mohou v průběhu našeho života měnit – i prožité zkušenosti heterosexuálních cisgender osob se od jejich dospívání až po stáří hodně mění.
Změny mohou nastat například z důvodů:
Nemusí být snadné se v těchto změnách orientovat. LGBTQI+ osoby se za ně mohou i stydět, což pochází ze společenského tlaku „prokazování“ své identity, „prokazování“, že jsou „správně“ gayové, „dost“ trans atd.
Změna identity může pro LGBTQI+ člověka znamenat i existenční krizi: mnoha lidem přinesl argument, že se „takto narodili“, jistý klid a bezpečí, a změna jejich orientace či genderové identity je může uvrhnout do zmatku, člověk může např. „regredovat“ na předchozí úrovně internalizovaných fobií. Změny identity jsou také riskantní, protože mohou způsobit změny v nejbližším okolí a vztazích.