Zvláštní etický problém při práci s LGBT klientelou může vyvstat, když někdo přijde s požadavkem na změnu sexuální orientace nebo genderové identity. Modul 6 nastiňuje, že konverzní terapie je škodlivá metoda a vědecké důkazy ukazují, že sexuální orientaci ani genderovou identitu nelze vůlí změnit.
Kulturní nebo náboženské zázemí člověka může být ústřední součástí identity člověka nebo jediným zdrojem sociální podpory, a pokud tyto nelze sladit s jeho sexuální orientací, může to vést k intrapersonálním konfliktům a „zbavit se“ nechtěné části sebe sama se zdá někdy být tou nejjednodušší možností.
Na základě existujících důkazů o škodlivosti konverzní terapie a je neprofesionální a neetické ji nabízet. Co tedy dělat, když někdo přijde s touto zakázkou? Doporučuje se ztělesnit relativně neutrální postoj, kdy se požadavek na změnu sexuální orientace neakceptuje, ale je možnost se o tomto otevřeně bavit a normalizují se pocity klientů*ek vůči jejich sexuální orientaci či genderové identitě. Pokud se vyjádříme o konverzní terapii příliš tvrdě, klient*ka se může cítit poškozen*a a hledat tuto možnost jinde.
Je dobré zaměřit se na následující:
V takových situacích má terapeut*ky i psychoedukační roli a může poskytnout informace o konverzní terapii, sexuální orientaci, genderové identitě atd. Mohlo by být užitečné ponechat stanovení cílů terapie jako dynamický proces a nejprve se domluvit na zakázce zaměřené na hlubší pochopení sebe sama u klienta*ky (nejen pokud jde o sexuální orientaci či genderovou identitu).
Pokud se klient*ka trvá na konverzní terapii, může terapeut*ka požádat o mimořádné sezení nebo požádat klienta*ku, ať se vrátí k terapii, když se jeho*její přání změnit se stane méně stabilní a pocity a myšlenky kolem tohoto tématu se stanou více konfliktními.
Internalizovaná homofobie a transfobie
Jedním z častých témat v terapeutické praxi s LGBTQI+ klientelou bývá internalizovaná homofobie a/nebo transfobie. O tomto tématu rovněž pojednává Modul 6.
Za účelem zmapování internalizované homo- nebo transfobie je dobré dát prostor pro vyjádření negativních myšlenek na něčí sexuální orientaci nebo genderovou identitu. Být afirmativní znamená také vypořádat se a přijmout negativní pocity klientely týkající se jejich vlastního genderu a sexuality.
Poskytnutí prostoru pro vyjádření takových pocitů však neznamená, že je třeba k tomuto klienty*ky „tlačit“, to by pak mohlo být interpretováno jako homofobie nebo heterosexismus ze strany terapeuta*ky.
Je třeba vzít v úvahu také skutečnost, že není snadné vyjádřit negativní pocity vůči vlastní skupině, která již je marginalizovaná.
Nikdo obvykle nepřicházejí na terapii s tématem internalizované homo- nebo transfobie, ale s jinými tématy, jako je např. zneužívání návykových látek.
Pozor na ego-obranné mechanismy, které mohou být kvůli internalizované homofobii aktivní. Nejběžnější jsou:
Pokud se objeví, je dobré poukázat na to, jak mohou souviset specificky s LGBTQI+ identitami.
Jedny z nejčastějších obav, které LGBTQI+ osoby sdílejí, souvisí s negativními pohledy na budoucnost:
V terapii je pak dobré prozkoumat všechny tyto možnosti, přijmout obavy jako realitu, respektovat je a procházet jimi s klientem*kou. Velký význam má role sociálního kontextu – jaké dobré vzory můžeme použít jako příklady pozitivních alternativ? Jaké jsou bezpečné prostory, kde se může člověk setkat s dalšími LGBTQI+ jednotlivci?
Návrat k úrovni sebepřijetí – v jaké fázi je člověk s vlastním uvědoměním a přijetím. Čím více normalizujeme budoucnost LGBTQI+ lidí, tím lépe se budou cítit. S tím ale souvisí i ošemetná situace, kdy jim někdy slibujeme, že vše bude v pořádku. To ale není možné zaručit, proto bychom to neměli*y slibovat, protože se to může obrátit proti nám a ztrátou důvěry v nás.