Internalizovaná homo/bi/transfobie (čtení)

Negativní postoje každodenně ovlivňují životy LGBTQI+ osob, což může vyústit v internalizaci stigmatu spojeného se sexuální orientací nebo genderovovu identitou. Když si genderově, sexuálně a vztahově rozmanití lidé internalizují negativní postoje společnosti a rozvíjejí negativní pocity směrem k vlastní identitě, mluvíme o internalizované homofobii, bifobii nebo transfobii.

Adoptovaná (internalizovaná) homofobie, bifobie nebo transfobie se projevuje pocity viny, hanby nebo jinak nepříjemnými pocity v souvislosti s tím, že by někdo o něčí milostné orientaci/genderové identitě věděl, dále třeba nízkým sebevědomím, přesvědčením, že je člověk podřadný vůči ostatním, morálním a náboženským odsuzováním atd. Zahrnuje sebedevalvaci, zkreslené představy a negativní postoje vůči jiným LGBTQI+ osobám, jejich odsuzování, minimum kontaktů s LGBTQI+ lidmi nebo komunitami, tolerance k diskriminačnímu zacházení s druhými, iracionální podkopávání vlastních intimních vztahů, popírání své milostné orientace nebo genderové identity atd.

Náboženství

V kontextu východní Evropy, kde je převládajícím náboženstvím převážně křesťanství, věřící LGBTQI+ osoby často vyrůstají v tom, že jejich sexuální či genderová identita je hříchem, ohavností, proti původnímu Božímu plánu a hrozbou pro věčný život. Přitažlivost ke stejnému pohlaví a/nebo genderová rozmanitost bývají proto mnohdy vnímány jako problematické a nepřijatelné.

Věřící LGBTQI+ klientela se může lišit v přístupu ke své sexuální či genderové identitě. Čím konzervativnější je náboženská skupina, ke které náleží, tím drastičtější může být rozhodnutí ohledně jejich soukromého života. Řada z nich se rozhodne neprocházet coming outem a snaží se často potlačit svou sexualitu, nebo se také rozhodnou (nebo jejich okolí rozhodne), že absolvují tzv. „reparativní terapií“, která je mnoha zemích již nezákonná a obecně představuje nebezpečí z hlediska duševního zdraví, ale stále se s tímto jevem můžeme setkávat.

Jiní věřící se mohou rozhodnou vést dvojí život. To jim poskytuje zpočátku určitou úlevu, ale časem to vede k velké zátěži. Utajování skutečné identity, dvojí život a držení lidí od sebe může vést k depresi, úzkosti a dalším formám emocionálního a fyzického utrpení.

Část věřících LGBTQI+ osob může zase popřít svou náboženskou identitu nebo dokonce pociťovat nepřátelství vůči náboženství. I když učiní toto rozhodnutí, výše uvedené pocity viny a studu v nich mohou stále zůstávat na vědomé nebo podvědomé úrovni, pokud si je během doby strávené s danou náboženskou skupinou zvnitřnili a nepracují s nimi.

Za ideální lze považovat integraci náboženské a sexuální identity. To však může zahrnovat i změnu náboženské příslušnosti, pokud dosavadní skupina není ochotná přijmout jiný názor na tématiku genderové, sexuální a vztahové rozmanitosti. Je také třeba uznat možnost reinterpretace svatých textů, i když to může ze začátku působit jako ohrožující.

V ČR působí spolek LOGOS, ekumenické společenství věřících leseb, gayů, bisexuálních, transgender a queer lidí a jejich rodin a přátel, kde je možné tyto otázky otvírat a setkávat se s podobně založenými lidmi.