Komplexní pohled na porušování lidských práv (čtení)

Nejprve je důležité podívat se na komplexní kontext, ve kterém LGBTQI+ lidé žijí, a identifikovat nerovné zacházení, které má dopad na jejich vnější i vnitřní zkušenosti, pocit sebe sama nebo kvalitu života.

Případy násilí a diskriminace jsou jen špičkou ledovce: pod povrchem můžeme najít zastřešující myšlenky a mechanismy, které vytváří naše předsudky a v důsledku celé systémy porušování lidských práv.

Když se vrátíme ke cvičení Mapa LGBTQI+ příběhů v Modulu 1, systémy útlaku souvisí s dominantními myšlenkami a ideologiemi ve vrstvě makrosystémů. Tyto myšlenky a ideologie se pak replikují v každém dalším systému: v institucích, institucionálních vztazích, komunitách, mezilidských vztazích a také na intrapersonální úrovni.

Heteronormativní společnost

Heteronormativita je předpoklad, že všichni jsou heterosexuální, že jen heterosexualita je normální sexuální a citová orientace a implicitně tedy, že heterosexuální identita a vztahy jsou nadřazené ostatním identitám a vztahů.

Heteronormativní kultura podporuje prostředí, kde jsou LGBT+ lidé diskriminováni, a rozvíjí stálou systémovou institucionalizaci postojů a předsudků, které privilegují ty, co se identifikují jako heterosexuální a/nebo žijí v heterosexuálních vztazích.

Homofobie a bifobie vychází z heteronormativity a je to zastřešující termín, kterým se označuje diskriminace, odpor nebo iracionální strach z jiné než heterosexuální orientace či neheterosexuálně zaměřených osob. Institucionalizovaná homofobie je pak např. státem či náboženskými organizacemi podporovaná homofobie. O internalizovanou homofobii jde při zvnitřnění negativních postojů a zkušeností u neheterosexuálně orientovaných osob.

Monosexismus vychází z představy, že nás může přitahovat pouze jeden gender, že můžeme být pouze heterosexuální nebo gayové/lesby. Na základě tohoto přesvědčení se pak odvíjí nevraživost, nepochopení či nenávist vůči lidem, kteří jsou bisexuální nebo pansexuální. Ti často bývají mylně považováni například za nerozhodné, promiskuitní nebo prostě trendy (bifobie).

Genderismus je pak představa, že existují pouze dvě pohlaví. Toto přesvědčení je prosazováno v různých kontextech a mnoha způsoby institucionalizováno. Nejjednodušším příkladem je označení „muž“ a „žena“ na veřejných toaletách, nebo v dotaznících, kde si všichni musíme vybrat jednu z uvedených možností.

Představte si v tomto kontextu někoho, kdo se identifikuje jako trans nebo nebo nebinární, a v každodenních situacích se musí neustále rozhodovat, jaký kompromis vzhledem ke své genderové identitě zvolí.

Spolu s mnoha dalšími okolnostmi a situacemi takové zkušenosti přispívají k formování neustálého pocitu studu, vyloučení, nerovného postavení, nepatřičnosti nebo neviditelnosti u genderově rozmanitých osob.

Transfobie vychází z genderismu a zahrnuje širokou škálu negativních postojů a chování zaměřeného proti trans a genderově rozmanitým lidem. Podrobnější informace o transfobii naleznete v modulu 3.

Interfobie – intersex lidé čelí interfobii prostřednictvím násilí, mrzačení často formou operací krátce po narození, nežádoucí hormonální léčby a jiné diskriminace v mnoha podobách. Toto chování zaměřené proti intersex osobám bylo v roce 2015 OSN uznáno jako mučení a zločiny proti lidskosti.