Diskriminace a šikana LGBTQI+ studujících (čtení)

Turbulentní období dospívání obvykle přináší různé výzvy, a to zejména v oblasti rozvoje identity a vztahů. Jelikož žijeme v heteronormativní a cisnormativní společnosti, může být proces přijetí sebe sama náročný.

Mladí LGBTQI+ lidé procházejí stejným „stresem a úzkostí z dospívání“ jako všichni ostatní, ale musí se také vypořádat s přijetím identity, která s sebou nese společenskou stigmatizaci. Dokonce i obvyklé chování dospívajících, jako je navazování přátelství, randění nebo navazování intimního vztahu, je složitější. Při tom dochází k neustálému boji s nutností skrývat velkou část sebe sama ze strachu z odsouzení nebo případných jiných negativních následků.

Při navazování intimních vztahů jsou také kvůli obecnému názoru části společnosti na „nemorálnost a abnormalitu“ náklonnosti ke stejnému pohlaví LGBTQI+ dospívající často nuceni prozkoumávat svou sexualitu tajně. To může způsobit, že si vyvinou negativní nebo „devalvující“ pocit sebe sama.

Ukazuje se, že u LGBTQI+ studujících je riziko šikany třikrát větší než u ostatních. Nejčastější je verbální násilí ve formě škádlení, nadávek, používání hanlivých výrazů, nevhodných vtipů, šíření fám o sexuální orientaci a/nebo genderové identitě a napadání. Mezi další formy homo/bi/transfobního násilí na školách patří:

• Neverbální násilí, jako jsou urážlivá gesta, napodobování a řeč těla
• Sociální vyloučení z důvodu skutečné nebo domnělé sexuální orientace a/nebo genderové identity
• Bránění v zapojování se do určitých školních aktivit
• Krádeže, ničení majetku
• Kyberšikana prostřednictvím e-mailu, sociálních sítí, mobilních technologií atd.
• Zveřejňování sexuální nebo genderové identity osoby bez jejího souhlasu nebo vydírání a vyhrožování, že se tak stane
• Nechtěný fyzický kontakt (včetně sexuálního), pokus o znásilnění nebo znásilnění
• Fyzické týrání a útoky (strkání, bití atd.)

Homo/bi/transfobní šikana nebo obtěžování se může týkat i cis a hetero osob s nekonformním genderovým vyjádřením. Jedná se například o:

• Krátké vlasy u dívek nebo dlouhé či barevné u chlapců
• Maskulinní gesta nebo způsob chování, zájmy atd. u dívek a femininní u chlapců
• Volba oblečení – např. duhové je spojováno s LGBTQI+ osobami, růžová u chlapců, sukně či šaty u chlapců
• Líčení u chlapců nebo nelíčení u dívek
• Nošení LGBTQI+ symbolů (barvy, vlajky, placky atd.)

Člověk tedy nemusí být LGBTQI+, ale stačí, když je tak vnímán, aby byl vystaven homofobnímu, bifobnímu či transfobnímu násilí. Podobně to může potkat i rodinné příslušníky a další blízké nebo podporovatele LGBTQI+ osob.

Mnozí LGBTQI+ studující se ve školním prostředí necítí bezpečně a někteří kvůli tomu i v určité fázi rezignují na své vzdělávání.

Nepřátelské školní klima ovlivňuje negativně duševní i fyzické zdraví a studijní úspěch. Důsledky šikany jsou vážné a zahrnují psychický stres, nižší sebevědomí, vyšší míru úzkosti a deprese, sociální izolaci, horší školní výsledky, zneužívání návykových látek, sexuální riziko nebo riziko sebevražedného chování.

Tato populace je také velmi zranitelná, protože v mnoha případech se jim nedostává potřebná podpora ve svých rodinách, někdy jsou dokonce svými rodiči trestáni za to, kým jsou.

Z českých výzkumných studií:

Pitoňák & Spilková, 2016: 66 % studujících v 9. ročnících vnímá neheterosexualitu jako „normální“, ale 23 % ji vnímá jako „nenormální“ a 9 % by silně vadilo mít ve třídě gaye nebo lesbu

Proud, 2016: 73 % studujících ZS a SŠ má spíše pozitivní postoje k neheterosexuálním lidem; ale 1/2 chlapců vyjadřuje negativní postoje, zvláště ke gayům, a nechtějí být v jejich přítomnosti

Veřejná ochránkyně práv, květen 2019: 53 % LGB osob tajilo ve škole svoji sexuální orientaci (během posledních 5 let)

Ačkoli důsledky mohou být velmi vážné, většina studujících homo/bi/transfobní šikanu či obtěžování nehlásí. Důvody jsou různé:

• Strach z toho, že bude zveřejněna jejich sexuální orientace či genderová identita lidem, kterým toto (zatím) sdělit nechtějí
• Přesvědčení, že s tím škola nic neudělá, nebo že zásah někoho ze zaměstnanců*kyň školy k ničemu nepovede
• Přesvědčení, že nahlášením se nic nezmění, nebo že situace bude ještě horší
• Obava, že zaměstnanci*kyně školy jsou homo/bi/transfobní, není se na koho obrátit
• Přesvědčení, že obtěžování není „zas tak velký problém“
• Obavy o bezpečnost druhých, možnost odvedy
• Nechtít být vnímán*a jako práskač*ka
• Pocity studu nebo trapnosti vzhledem k dané situaci
• fear that they would be blamed or would get in trouble for the harassment
• Strach, že vina za situaci bude házena na ně

Jedním ze zásadních důvodů, proč nedochází k nahlášení LGBTQI+ šikany, může být také nepříznivé školní prostředí. Výzkumy ukazují, že škola často nereaguje, když k takové šikaně dojde. Např. výsledky nejnovějšího výzkumu o zkušenostech LGBTI+ studujících v maďarských školách ukázaly, že v 52 % případů, když došlo k nahlášení obtěžování, bylo studující*mu doporučeno, „ať to ignoruje“ (Háttér Society, 2019 ). Takové výsledky jsou obzvlášť znepokojivé, protože mlčení podporuje diskriminaci a vysílá zprávu LGBTQI+ studujícím, že je v pořádku, když jsou terčem šikany.

Důvody nereagování ze strany školy jsou různé a zahrnují:

• Stává se to tak často, že si vyučující na anti-LGBTQI+ poznámky zvykli nebo to berou jako něco normálního, a nechávají to být
• Neví, jak na to vhodně reagovat
• Nemají pocit podpory ze strany vedení a jiných zaměstnanců*kyň školy, aby problém řešili*y
• Strach z reakce rodičů nebo vedení školy

Ukazuje se ale také, že mít podpůrné vyučující má pozitivní dopad na LGBTQI+ studující (cítí se bezpečněji, zažívají méně viktimizace, vykazují větší psychickou pohodu a mají lepší studijní výsledky, Singh & Kosciw, 2017).

Mezi ochranné faktory patří kromě podpůrného školního personálu i LGBTQ inkluzivní osnovy a komplexní politika prevence šikany.

Roeův kvalitativní výzkum (2013) o úloze školních poradců a poradkyň při poskytování podpory LGB mládeži dospěl k závěru, že většina studujících věří, že školní poradci a poradkyně mají být oporou na základě svého pracovního zařazení, že přijímání všech studujících je jednou z jejich pracovních povinností. Ve stejné studii však mnoho LGB studujících buď neprozradilo svou sexuální orientaci svému školnímu poradci ze strachu z odsouzení, nebo ze strachu, že by se jejich vztah mohl zhoršit.